Základem naši spirituality je liturgická modlitba církve, která rok co rok rozvíjí tajemství Ježíše Krista. Dům našeho života stavíme tedy na skále, kterou je Ježíš Kristus. Tvar tomuto našemu domu dávají tři pilíře:

Evangelium

Během dne se v myšlenkách stále znovu vracíme k evangeliu. Rozjímáme o něm, necháme se jim přetvářet a snažíme se ho uvést ve skutek.

Řehole svatého Benedikta

Řehole svatého Benedikta nás zavazuje ke stabilitě. V dnešní době, kdy se nám otvirají dříve nevídané možnosti cestování, se zavazujeme k životu na jednom určitém místě. Tak jako strom, je-li neustále přesazován, nemůže zapustit kořeny a tedy ani vyrůst do výše, tak ani člověk, který je nestálý, nemůže dosáhnout duchovního růstu. Naši otcové také věřili, že k tomu, aby človek poznal celý svět, není třeba hodně cestovat. Jelikož se v každém lidském srdci zrcadlí celý svět, kdo poznal sám sebe, poznal celý svět.

Tradice cisterciáckého řádu

Svatý Benedikt nazývá klášter "školou služby Páně". Cisterciáci, kteří vznikli jako benediktýnské reformní hnutí v roce 1098, nazývají své kláštery "školou lásky". Vedou přísný život modlitby, práce a odříkání. Tento vnější přísný řád slouží k tomu, aby se lidské srdce zřeklo svých špatných náklonností a stalo se svobodným pro lásku. S cisterciáky přichází tzv. "humanismus 12. stol." Jejich spisy svědčí o jejich hluboké lidskosti a vynikajícím teologickém vzdělání. Toto však nelze získat studiem na univerzitách, nýbrž skrze každodenní zkušenost s Bohem. Čtyři nejvýznamnější cisterciáčtí autoři bývají nazýváni "evangelisté ze Cîteaux":

• Bernhard z Clairvaux (1090-1153)
• Aelred z Rievaulx (1109-1166)
• Gurric z Igny (1070-1157)
• Wilhelm ze St. Thierry (1070/75-1148)

Cesta ke kořenům naší spirituality Sestra Veronika a sestra Gabriela se od 9. do 20. února 2007 zúčastnily mezinárodního setkaní řeholníků našeho řádu v opatsví Citeaux, kde náš cisterciácký řád vznikl v roce 1098.